JEŠTĚ UBER

"Ještě uber." 

"Ještě buď k sobě laskavější." 

"Ještě víc toho dělej pro sebe." 

"Ještě méně se přizpůsobuj ostatním."

Myslela jsem, že podobné věty se mě už netýkají. Úplně jsem změnila celý svůj život, nepracuju 5 dnů v týdnu, mám práci, která mě baví a naplňuje (věřím, že je i mým posláním tady), nemáme takovou tu "typickou" domácnost, že by všechno bylo na mně, nechystám svačiny, nežehlím, na vysávání mám robota…chodím na různé přednášky, absolvuji kurzy, plním si svoje sny…mám samostatné dítě, muže, o kterého se můžu opřít…

Ale poslední dobou se mi to zase začalo ukazovat. Že mám ještě někde ubrat, zvolnit, být k sobě ještě více laskavá.

Naposledy včera. Měla jsem nějakou "slabou chvilku" a pofňukala si, jak je toho na mě moc, jak to na mě padá, na všechno jsem sama… Ale už když jsem to říkala, tak jsem zároveň nechápala, kde se tyto pocity berou, nemám k tomu přece žádný důvod. A nevěděla jsem, tak jsem to nechala být a zaspala to.

A dnes při kraniosakrálním ošetření mojí úžasnou kolegyňkou z kurzu (děkuji Jani) se to ukázalo. Najednou přišla informace: TO TY.

Ty si toho na sebe valíš moc, ty máš na sebe velké nároky, ty máš pocit, že nejsi dost, že bys měla být lepší, dělat víc. Právě v těch věcech, kde jsem šťastná, že nemusím. Chystat svačiny, umýt okna, víc vařit, být lepší terapeut, umět pomoct víc lidem…prostě být perfektní. Myslela jsem si, že tento vzorec a tyto tlaky v sobě už vůbec nemám. Ale něco tam evidentně ještě bylo. A tak věřím, že se tímto uvědoměním a ošetřením zase kousek uvolnil. Ještě do většího fuck off a salámismu a dělám jen to, co chci a už ÚPLNĚ BEZ VÝČITEK.

Věřím, že toto čtení bude pro někoho taky AHA moment. Salámismu ZDAR.

S láskou

Lucie