AŽ BUDU VELKÁ, BUDU ČLOVĚK

Tento týden u mě byla na kranio ošetření úžasná 5letá holčička. 

Při ošetření jsme si spolu povídaly, aby jí to ubíhalo. Začala mi popisovat co má v těle, kde jsou žebra, srdíčko, jak to srdíčko bije…

Tak se jí ptám: "Ty chceš být paní doktorka, až budeš velká, když tě to tak zajímá?"

Ona na to: "Neee, JÁ BUDU ČLOVĚK."

Úžasné.

Věřím tomu, že čím mladší jsme, tím jsme vědomější a moudřejší. Jenom nemáme schopnosti tu moudrost vypovědět – neumíme mluvit a jsme považování za hloupé prázdné bytůstky – TABULA RASA.
Tato hra života nás vede k postupnému zapomínání a BUDOVÁNÍ OSOBNOSTI, ztotožňování se se svou osobností/egem.
A pak zase naopak k odhazování přesvědčení za život nabraných, zbavování se osobnosti a rozvzpomínání se na to, kým jsme, na svoji vnitřní moudrost a vědomí. 

Toto je přesně ten věk (věk holčičky, která u mě byla), kdy jsme ještě úplně nezapomněli, ale už umíme světu něco ze své moudrosti sdělit. A když budeme moudří dospělí, budeme DĚTEM NASLOUCHAT a můžeme se leccos přiučit a vrátit se ke své moudrosti dřív.

Hodně z nás se ztotožňuje se svými rolemi a určuje svoji hodnotu skrze ně. 

"Já jsem učitelka."

"Já jsem matka."

"Já jsem ředitel."

"já jsem podnikatel."

"Já mám firmu."

Přeji nám ať se vracíme k:

"Já jsem člověk."

"Já jsem."

"JSEM."

Lucie s láskou