Co je to odblok - jak vlastně fungují moje terapie.

Odblok - velmi časté slovo v alternativních terapiích. Ale co to vlastně je? Jak to funguje? A funguje to?

V mém pojetí a v mojí poradně odblok proběhne, když se setkáme a vzpomeneme si na některou svoji potlačenou část, kterou jsme kdysi dávno zatlačili někam do podvědomí a tuto svoji ztracenou část pochopíme a znovu ji přijmeme do svého života.

Toto potlačování sebe sama nastává při TRAUMATU. Většina z nich se odehraje v dětství do 6 let věku. Pak už se jen nabalují zážitky prohlubující prvotní trauma, které jsou podobného charakteru. Od chvíle traumatu, jedeme stále stejný vzorec chování, tak i důsledky jsou podobné. (Tak lze vysvětlit, proč má někdo např. stále podobné partnery, proč na někoho vždycky křičí šéf, proč je někdo vždy a všude mimo kolektiv atd.)

Velmi často potlačujeme např. spontánnost, přirozenou radost ze života. Jdeme ve 3 letech na rodinnou oslavu, maminka nás nastrojí a my se po cestě rozběhneme za motýlem, psem, ...při tom se o něco umažeme nebo šlápneme do kaluže. "Panebože, to snad není možné, ty už ses ušpinil/-a! Co si všichni na oslavě o nás pomyslí?! To je ale ostuda! To si nemůžeš dát pozor?! Ty mě tak zlobíš!" spustí maminka. Naše milovaná maminka, náš dosud jediný bezpečný přístav, naše jistota.

Podle dospělých vlastně o nic nejde, tak maminka trošku nadala svému dítěti, no a co. Ale pro tak malé dítě, je tohle velká událost. Vždyť ono jen mělo radost a rozběhlo se za krásným motýlem, a přitom tak trápí svoji milovanou maminku, která je středobod jeho vesmíru a pro kterou by udělalo cokoliv. (V krajním případě i zemřelo.) A tak si dítě, samozřejmě podvědomě, řekne, že takto se už chovat nikdy nebude. Už nebude spontánní, potlačí svoji přirozenost, udělá všechno proto, aby se maminka nemusela zlobit, aby ho milovala, aby jí udělalo radost. A tak začne podvědomě vzorec HODNÝ KLUK/HODNÁ HOLKA a začne jednat podle očekávání druhých. Nejdříve podle rodičů, pak podle učitelů, partnera, ... A pak je mu 35, všechno je vlastně OK, ale něco mu chybí. Nemá životní naplnění. Jak to? Protože od 3 let jednalo podle toho, jak si myslelo, že to chce jeho okolí. A vůbec neví, co chce, kdo je, co ho těší, baví.

A tak nastává cesta hledání a poznávání sebe sama. Když si při terapii, v tomto případě pravděpodobně při setkání se svým vnitřním dítětem, vybaví tento dávno zapomenutý okamžik, najednou vše pochopí. Přijme sama sebe, svoje potřeby, svoji spontánnost. Už ví, že se nemusí potlačovat, aby ho měli ostatní rádi. Ano, teď už to ví, a proto se může ve stejné situaci rozhodnout jinak. Ale jako malé dítě tuto zdravou volbu ještě udělat nedokáže. A proto vzniká trauma.

A takových traumat jistě všichni pár máme 😊. A všechny ty kontrolní systémy, které drží pod pokličkou a v tajnosti nějakou naši potlačenou část, nám berou velkou spoustu energie. Proto je často doprovodným jevem naší životní nespokojenosti i obrovská únava. Až všechny svoje ztracené části znovu přijmeme do života, staneme se konečně dospělými. Naše emocionální tělo, kterého se toto vše týká, dospěje do věku našeho těla fyzického. A všechnu energii, spotřebovávanou na kontrolu, budeme mít k dispozici pro život.

Traumata jsou samozřejmě různého charakteru. Pro právě narozené miminko je velkým traumatem odloučení od matky a umístění do inkubátoru. Často je traumatem narození sourozence, tak přirozená a radostná událost v rodině. Jsou to běžné věci v životě nás všech a každý na ně reagujeme jinak. A pak jsou ty těžší traumata, kdy nás někdo bije, týrá, zemře nám v dětství maminka apod.

To jediné, o co při této práci jde a tím jediným lékem na každé trauma je LÁSKA. Láska a pochopení nás samotných. Nikdo jiný nám nepomůže, neuzdraví nás. Až přijmeme sami sebe a všechny svoje části, až se celí takoví, jací opravdu jsme, přijmeme a budeme se milovat, pak se začneme uzdravovat. A pak nás teprve může opravdu milovat i někdo jiný.

Tak takovým způsobem vás vedu a takto u mě probíhá odblok 😉