Má duše je věčný student 

Vy, kteří mě znáte, víte, že zhruba každého půl roku absolvuju nějaký kurz nebo seminář, stále se vzdělávám a učím nové techniky. Další a rovnou 3 kurzy měly probíhat postupně od září loňského roku, ale termíny se stále posunují a zatím jsou v nedohlednu.

Říkala jsem si: ber to jako příležitost a překonej tuto svoji posedlost. Nemusíš jít pořád dál a dál, víš a umíš už dost, jenom z toho čerpej a žij, uklidni se, odpočívej. Tak jsem nějaký čas "bojovala". Ale po čase jsem pochopila, že tohle není jenom touha mého ega plynoucí z výchovy, ze zvyků apod., ale je to i touha mojí duše, je to moje podstata a přirozenost. Mojí duši dělá náramně dobře, když si dopřávám vzdělání v oblasti, která mě tak baví a naplňuje. Ono to není takové to šprtání pro dosahování dalších met a cílů. Je to styl života, každodenní součást a přirozenost stejná, jako když se učí malé děti a poznávají život.

A tak jsem tuto svou touhu duše přijala a už jí nebráním projevit se v plném potenciálu. Účastním se různých online výzev a seminářů a čtu.

A teď jsem momentálně posedlá touhou vědět všechny informace z knih na fotce a ještě mám nějaké další (méně akutní) v seznamu. Jedna z knih má téměř 700 stránek a další je jen první díl z 10 😊  A já to chci všechno vědět teď hned! Takže plán by byl: 

Jdu si nakapat Bachovky na netrpělivost a jdu číst 😉