MUŽSKO-ŽENSKÁ SPOLUPRÁCE

Tak ještě jeden článek pro větší pochopení mužů ženami. Pro PODPORU MUŽSKO-ŽENSKÉ SPOLUPRÁCE a vzájemného pochopení. Protože bez toho se tady nepohneme, moji milí a mám pocit, že to tady trochu vázne 😉

(Viděli jste poslední Matrix? Tam je to úplně jasné. Jeden bez druhého ani ranu 👫)

Mám tady pro vás pár příkladů ze života, kde si můžeme uvědomit, kde všude ty své muže kastrujeme nebo kde se oni sami nechávají kastrovat, jak si můžou vzít zpět svoji sílu, najít zase svoje koule 🧐

PŘÍKLAD PRVNÍ:

Chodí ke mně na terapii jeden pár. Každý zvlášť, ne na párovou terapii. Asi na 3.sezení mi muž říká, že dnes ani nic dělat nechce, že si chce jenom popovídat. A tak se uvolnil a konečně začal říkat to, co si opravdu myslí a cítí. "Já tady tomu vůbec nevěřím. Mně to nepomáhá."
Hurá👏 No konečně našel svoje koule a řekl to 👍
"A proč sem teda chodíš?"
"No KVŮLI ŽENĚ přece. Aby viděla, že se snažím, že chci na našem vztahu pracovat. Ale už sem chodit nebudu."
Taková úleva. Bylo to venku.
Ano, tohle je chlapské. Říct: "Toto není moje cesta! Chci na vztahu pracovat, ale ne takto."
A jeho žena, když se to pak dozvěděla, byla taky moc ráda. Přesně tohle od něj chtěla. Ať je sám sebou. Jen mu ukázala tuto cestu, tuto možnost, ale netrvala na tom, že jí musí jít. To si jen on namlouval, že když udělá všechno, CO SI MYSLÍ, ŽE ONA CHCE, bude všechno mezi nimi růžové. Vztah plný domněnek, přizpůsobování a spousty nedorozumění.

PŘÍKLAD DRUHÝ:

Jeli jsme s mým mužem autem (auto je skvělé, nedá se uniknout 😉) a on telefonoval se svým bratrem. Začal mu kecat do toho, kterýma vratama mají a nemají chodit domů. Mně to připadalo nepatřičné, co se mu do toho má co montovat. Tak jsem mu začala kecat do telefonátu, ať to přece bráchovi neříká. On se jen zatvářil, ať mlčím a jak to položil, tak se dost rázně ohradil, ať MU SAKRA NEKECÁM DO JEHO ROZHOVORŮ! On může svému bráchovi říkat, co chce!
Před pár lety by zareagovala moje zraněná vnitřní holčička, plakala bych, cítila se nepochopená, ukřivděná a byla by z toho hádka.
Ale teď: mně se to TAK LÍBILO 👍 To je chlap panečku 🥰 Umí si tak dobře stanovit hranice. Měl pravdu, nemám mu do jeho rozhovorů, co kecat. Navíc jsem se v tu chvíli chovala stejně jako on, když kecal bráchovi zase do jeho záležitostí – fajne zrcadlo 😅
A tak jsem mlčela a jen jsem se vnitřně tetelila blahem a láskou k tomu mému chlapákovi 😍 Pak se i omluvil, že nemusel být zas až tak prudký, ale vše bylo dál v klidu, pohodě, lásce.
Je fajn, někdy se zastavit a zamyslet, jestli ten druhý opravdu není v právu, když se proti nám prudce ohradí. Že nemusel tak prudce? Mohl přece jemně, láskyplně. No, kdyby se mnou začal tímto způsobem, tak se určitě neuvědomím, nezastavím, začnu s ním diskutovat, přesvědčovat ho o své pravdě. Takže i ta prudkost byla v našem případě na místě 😉

PŘÍKLAD TŘETÍ:

Moje dobrá kamarádka mi jednou říká: "Ty bláho, já jsem si uvědomila, jak toho svého muže furt organizuju, někam ho strkám, napomínám. Já mu říkám i kdy se má jít vysprchovat. Kdyby se tak on choval ke mně, tak už je dávno mrtvý."
Toto chování je nám ženám často vlastní. Vyrostly jsme v tom. Vždyť my víme nejlíp, co ten náš muž potřebuje, umíme se o něj nejlíp postarat, … A tak se k němu chováme, jak k dítěti. A pak chceme, ať v něm cítíme oporu, zázemí, bezpečí, ať je CHLAP! Ale kdo ho tady pasuje do role nesvéprávného dítěte? Jak to má z této pozice dokázat?
Milá ženo, tvůj muž UŽ JEDNU MATKU MÁ 😉

Moc si přeji, aby podobných uvědomění probíhalo mezi muži a ženami stále více. Abychom byli schopni a ochotni přijmout, že jsme každý trochu jiný, že vztah není boj a soutěž o to, kdo je lepší. Ať máme otevřená svoje srdce a budujeme podporu a spolupráci. Každý máme jiné kvality a spolu dohromady se dokonale doplňujeme a jen tak to tu může fungovat.

MUŽ/ŽENA = DOKONALÝ JIN-JANG SYSTÉM ☯️