NEHLEDEJ NEJLEPŠÍ VERZI SEBE. UŽ TEĎ JSI NEJLEPŠÍ.
Nastoupíme proces sebepoznávání, seberozvoje a stále hledáme lepší a lepší verzi sebe. A náš vnitřní kritik jede a jede, pořád našeptává, že ještě nejsme v pořádku, že to může být ještě lepší, můžeme být ještě vyrovnanější, ještě víc přijímat ostatní, ještě víc naslouchat intuici, ještě více prožívat orgasmu, ještě, ještě, ještě... A k tomu všemu nás přivede SEBELÁSKA a SEBEPŘIJETÍ.
A tak ji hledáme a hledáme lepší verzi sama sebe, kterou budeme schopni milovat.
"No ale mě dneska zase vytočil šéf, zase jsem křičela na děti, zase jsem bezdůvodně vyjela na partnera... Zase jsem to nezvládla - být v klidu a přijetí ostatních. Já jsem nemožná, nikdy to nedokážu. Ježíši, já se zase zlobím sama na sebe, já se zase nedokážu přijmout! JÁ ZAS NEMÁM SEBELÁSKU!!! Já se za to tak nesnáším!"
Znáte to? To nekonečné kolečko. Ten TLAK, AŤ UŽ KONEČNĚ CÍTÍM SEBELÁSKU, KDYŽ JE TO KLÍČ KE VŠEMU. A místo toho stálé výčitky, sebe týrání, sebe odsuzování, zoufalství. Zdá se to být nemožné toho dosáhnout.
Nic už nehledej. NEEXISTUJE ŽÁDNÉ TVOJE LEPŠÍ NEBO HORŠÍ JÁ. Všechno jsi to ty a všechno to je v pořádku. Právě tak, jak to zrovna teď je.
Můžeme hledat vzorce, které jsme v průběhu života přijali za své, a které nás ovládají. Můžeme je poznávat, rozpouštět a díky tomu být svobodnější, vyrovnanější a cítit se lépe. To je fajn. Ale i s nimi jsme v pořádku a hodni přijetí a milování.
I když zase křičíme na svoje dítě, je to v pořádku. "Tak se to holt nepovedlo. Zase jsem to nezvládla v klidu s odstupem a nadhledem. A možná to nezvládnu ještě 3x, 10x nebo třeba nikdy. No, mrzí mě to, úplně se mi to na sobě nelíbí, ale odpouštím si a přijímám to. Přijímám se i taková."
A TOHLE JE ONO MOJI MILÍ. Tohle je to SEBEPŘIJETÍ a SEBELÁSKA.
Když uděláte něco, co se vám na sobě nelíbí, představte si, jak byste reagovali, kdyby to udělalo vaše dítě. Možná byste se zlobili, možná byste mu vynadali, ale stejně byste ho stále bezmezně přijímali a milovali. A takto přistupujte i k sobě. Odpusťte té malé Haničce, Evičce, Petrušce, malému Honzíkovi, Lukáškovi...pohlaďte ho, obejměte a už mu vše odpusťte. Toto vaše já je přece úžasné právě takové, jaké je. A je hodno přijetí a lásky.
JSEM HODEN PŘIJETÍ A LÁSKY PRÁVĚ TAKOVÝ, JAKÝ JSEM. TADY A TEĎ.
Opakuj, dokud tomu neuvěříš 😉
S láskou Lucie 💕