Příběhy z poradny: Příběh 3. - Eva 32 let - Co je důležité, je očím neviditelné

Eva už svá nejakutnější témata pořešila. Dnes nebylo konkrétní téma dáno. Pokračovali jsme v práci s vnitřním dítětem. Eva si šla do své zahrady ticha, kde se s vnitřním dítětem obvykle potká. Teď ale říká: "Já nikoho nevidím."

Já: "Tak se zeptej, jestli tam někdo je."

Eva: "Ano, je tady, je mu 5 let a maluje a je spokojené. Ale já ho nevidím."

Já: "Zeptej se, proč své vnitřní dítě nevidíš."

Vnitřní dítě (VD): "Není podstatné vidět mě."

Eva: "A co je podstatné?"

VD: "Malování, ta radost, bytí tady a teď."

Eva: "Co se tady mám teda dneska naučit, jaké poslání pro mě máš?"

VD: "No přesně tohle přece. Není důležité, co vidíš, jak vypadáš, ale jak se cítíš. Raduj se ze všeho, v každé chvíli, buď tady a teď. Vzpomeň si na své dětství, kdy jsi to uměla. Není podstatné, jestli maluješ nebo vytíráš nebo cokoliv. Podstatná je radost z toho."

...

Přesto, že Eva své vnitřní dítě dneska vnitřním zrakem neviděla, věděla přesně, co dělá, kolik mu je, jak se má. Absolutně důvěřovala všem svým pocitům, nebylo pochyb o jediném slově. Přesto, že si dnes Eva neprožila žádnou dramatickou situaci z minulosti a nespotřebovala 8 kapesníčků, jako jindy, bylo dnešní setkání tak hluboké, dojemné, transformační. Chvíli jsme obě jen seděly a dívaly se na sebe se slzami dojetí v očích.

A hádejte, o čem jsme si předtím povídali. O sice menší, ale stále přítomné Evině potřebě řešit, jak vypadá před ostatními, kdo si o ní, co myslí. O tom, jak i ona dá někdy na to, co lidé o sobě říkají a nezkoumá hloubku, nejde dál do duše, do opravdovosti. Zůstává na povrchu a dá na první dojem. A její vnitřní moudrost jí tady dokonale "na živo" předvedla jeden z citátů Antoine de Saint-Exupéryho: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.