PROJEKCE

KDYŽ ŘÍKÁŠ, CO BY JINÍ MĚLI ZMĚNIT, MLUVÍŠ O SOBĚ

Naďa: "Luci, já jsem tě doporučila Aničce a Evě, už ti volaly?"
Já: "Ne, Nadi, ani jedna z nich."
Naďa: "A proč si myslíš, že k tobě nechtějí jít? Já jsem jim už tolikrát říkala, ať jdou, že jim pomůžeš a pořád si nedají říct. Ani ta Eva, ti fakt nevolala? Vždyť ona je vážně nemocná, potřebovala by pomoc. Proč to odmítá?"
Já: "A proč ty Nadi sama ke mně nebo někomu jinému nejdeš a nezačneš měnit něco u sebe? Proč zůstáváš v roli oběti? Vždyť tak moc toužíš po muži, žiješ sama se synem, otáčíš každou korunu, máš časově náročnou práci,... Je to pro tebe prostě známé tento druh života. Lidé tě litují, občas ti nabídnou pomoc,... Máš péči a pozornost, po které vnitřně tolik toužíš. Stejně tak si tvoje kamarádka Eva "hýčká" svoji nemoc. Konečně má péči a pozornost rodiny, přátel, lékařů. Její malá nedomazlená vnitřní holčička to tak potřebuje, že proto klidně i zemře."

Ano takto podvědomě fungují naše programy. Sami to rozumem neumíme pochopit, proč jsme v něčem, co se nám nelíbí, tak dlouho, proč se nám to nedaří změnit. PROTOŽE JE TO SILNĚJŠÍ NEŽ MY. Někdo prostě v tomto životě nenajde sílu vystoupit z role oběti. Tak třeba příště 😉

Lenka: "Luci, byla u tebe ta Irena? Ona je děsně uhoněná. Má 3 děcka, ty svoje kurzy, a ještě chodí do práce. Měla by dát výpověď. Vždyť se úplně zničí."
Já: "Leni a ty jsi zrušila naše poslední dvě sezení proč?"
Lenka: "No, protože jsem musela být dýl v práci. Dyť já už jsem tak nasr..., minulý týden jsem byla tak vyšťavená. Já mám takové nervy z té práce."
Aha a neměla by spíš dát výpověď Lenka?

Stejně Naďa i Lenka ví, co by bylo dobré pro jejich kamarádky, co potřebují, co by měly změnit. Ale přesně totéž potřebují změnit ony sami. Jen to u sebe nevidí a tak si své potřeby projektují na druhých.

Vždy, když mluvíme o někom, co by měl nebo neměl, zkusme se zamyslet, jestli v tom není vzkaz i pro nás samotné. Vždyť ohledně jiných jsme tak moudří 😉 Buďme moudří i pro sebe.