Thajská masáž - rosteme přes bolest

Dostala jsem dárek - Thajskou masáž. Nevěděla jsem přesně, o co jde, měla jsem ale nějakou představu a byla jsem plná pochybností a obav. Nemám ráda tvrdé techniky, praskání těla, prudké záškuby,... Vím, že zatuhlé svaly se dají uvolnit i velmi jemně a bez bolesti. Ale řekla jsem si, že je to dárek darovaný s tím nejlepším a nejlaskavějším úmyslem, tak jsem si masáž dopřála. 
Salón i paní (Thajka) působili profesionálně. Rázem jsem se ocitla na jiném kontinentu. Jazyková bariéra byla od prvního okamžiku patrná. Brzy jsem poznala téměř celou její českou slovní zásobu: "Dobrý?" a "Bojíš?" 
"Ano, bojím moc." byla moje odpověď po prvních křupnutích. Začala u nohou a každý její dotek pro mě zpočátku znamenal šílenou bolest. Vybavil se mi najednou můj pobyt v nemocnici, když jsem měla zlomené dva obratle. Stejné pocity: bolest, strach, budu ještě chodit? Říkala jsem si, že vydržím ještě druhou nohu, ať mám obě strany souměrně a pak se slušně omluvím a odejdu. Tohle svému tělu přece nenechám dělat. Myslela jsem na svoje klienty. S jakou láskou, něhou a péčí k nim přistupuji. Jak soucítím s každou jejich duševní bolestí, kterou u mě prožívají přesto, že vím, že tohle je ta správná cesta a bez bolesti to nejde. Natož, abych jim dělala bolest fyzickou. Přemýšlela jsem, jak to ta paní může někomu dělat. 
A v těchto úvahách jsem přežila i druhou nohu. A pak převládla důvěra a zvědavost. "Snad ví, co dělá.", "Snad odsud ještě nikoho neodvezla záchranka.", "Snad odsud každý odejde po svých.", "Vždyť ona se usmívá a myslí to se mnou dobře.", "Ona se u toho tak nadře, to by nedělala, kdyby to nebylo prospěšné,..." A tak jsem zůstala. Vzpomněla jsem si na rozhovor, který jsem předešlý den poslouchala. Na ženu sedl roj včel. Ona zachovala klid, rozdýchala to, meditovala. To uklidnilo i včely a ani jedna ji nepíchla. Tak jsem to rozdýchala, uvedla mysl do meditačního stavu a důvěřovala.
Myšlenky se začaly ubírat jiným směrem. Bolest je potřebná a prospěšná. Poděkujme každému, kdo svolí k tomu, že nám v tomto životě způsobí bolest, uštědří lekci, posune dál. Bez těchto učitelů by naše duše stagnovala. Vždyť i svoje děti musíme občas nechat, ať udělají bolestnou zkušenost, natlučou si koleno, mají zlomené srdce... Předem víme, jak to dopadne, ale je potřeba, aby to zjistily sami. Po každé životní lekci, kterou pochopíme, přijde uvolnění, klid, někdy i euforie. V těchto úvahách a s vírou, že podobné účinky bude mít tato masáž na moje fyzické tělo, proběhl zbytek masáže.   
Když přišel konec lámání a praskání a paní se se mnou rozloučila poslední pořádnou herdou do zad, nastoupil u mě stejný pocit, jako když mi po 16 týdnech sundali sádrový krunýř, který jsem měla po zmiňovaném úrazu páteře. Odcházela jsem tehdy z nemocnice stejně jako teď z masáže s euforickým pocitem, širokým úsměvem, s rozprouděnou energií, plná štěstí a očekávání dalších zážitků. 
Tak jsem si během jedné hodiny vybavila a znovu prožila emoce, které mě provázeli 16 týdnů mého života asi před pěti lety. Nikdy jsem se k tomu nevracela, byla jsem ráda, že je to pryč a najednou to byla tak intenzivní vzpomínka. Někdy je potřeba něco si zopakovat, připomenout, lépe pochopit, poděkovat.
Byla to "jenom" masáž. Ale každá chvíle běžného dne může být nevšedním a transformujícím zážitkem. Záleží, kam pustíte svoji mysl.