Velký učitel

Chodí ke mně na kraniosakrální terapii jeden úžasný chlapeček, prvňáček. Je to velký "učitel". Dnes mi například říká: "Jahody já nemám rád. Mám z nich ale rád zmrzlinu. Ale ne takovou tu zmrzlinu, jak led. Led já nemám rád. Jedině v pití s brčkem."

A takto o sobě vždy mluví. A o všech zážitcích také. Přesně popíše, co se mu líbilo, co ne, jak se cítil, vnímá ty nejmenší detaily. Žije absolutně tady a teď a dokonale vnímá sám sebe. Ví, kdo je, co ho baví, co se mu líbí, ... A taky to umí přesně říct a popsat. A nepátrá proč. Tohle je úplně zbytečná otázka. Prostě to ví, je to tak. Hotovo.

Kdo z nás tohle umí? Někteří z nás se k tomu po letech pracně dopracovávají. K sobě.

Ze svého dětství si pamatuji, že když o mně někdo mluvil: "Lucka je taková a maková., Lucka má ráda to a ono, ..." Vždycky jsem si říkala: "Ahaaa, tak tohle jsem já. Taková já jsem." A tak jsem si o sobě tvořila mínění. Tak jsem se poznávala. I když jsem se s tím často neztotožňovala, cítila jsem ten šílený odpor v sobě, nikdy bych si nedovolila dospělým odporovat. Ani v hlavě. Byla jsem přece HODNÁ HOLKA.

A tak jsem šťastná, že dnes jsou i takové děti jako tento skvělý chlapeček. Má totiž úžasnou maminku, která ho nechává být autentickým, nepřetváří ho podle svých představ a snaží se ho uchránit před systémem, který to v něm potlačí.

Víc nás takových.

S láskou

Lucie